Jsme slabí, malí,…

Jsme slabí, malí,…

V kolika jenom situacích jsme se v minulosti cítili nebo i dnes cítíme malí, slabí, doslova bezmocní! Kolikrát jenom jsme takoví byli skutečně a kolikrát jsme si to jenom vsugerovali nebo nechali někým nabulíkovat, ač na tom v tom kterém případě nebylo možná ani špetky pravdy!
Pokud si vezmeme naši zemi jako celek, můžeme pro ilustraci uvést události, jež se tu odehrávaly v letech 1939, 1948 nebo 1968, pokud se na stejné téma podíváme z pohledu jednotlivce, je těch situací daleko více a jsou také mnohem rozmanitější.
trenink boxu
Tolikrát jenom jsme stáli tváří v tvář osudu a říkali si, že musíme rezignovat a stáhnout se do své ulity, pokud to je jenom trochu možné, abychom nějak přečkali aktuální nepřízeň osudu! Protože jsme nic jiného dělat nemohli. Nebo jsme se to aspoň domnívali a netroufli si tak něco učinit.
Typickým případem bezmoci je situace, kdy jsme bezprostředně ohroženi někým silnějším, někým, na koho naše síly velice pravděpodobně nestačí. V takové situaci vesměs bereme nohy na ramena, přesně v duchu hesla „kdo uteče, vyhraje“.
Jenže co když nemáme kam utéct nebo je nepravděpodobné, že bychom prchnout stihli? Co pak?
Pak je podle na čase se bránit. Nepřátel se nelekat, na jejich množství nehledět. Protože ač se to možná nezdá, nikdo není neporazitelný. A i my v roli známého Davida můžeme skolit klidně i Goliáše. Logicky ne vždy svými svaly, ale muskulatura přece není nebo alespoň nemusí být všechno.
Každý se má možnost bránit, když to okolnosti vyžadují. Každý má možnost přihlásit se například do nějakého kurzu sebeobrany, aby si poradil i se silnějším protivníkem.
silueta karatisty
A pokud si snad na podobný kurs z nějakého důvodu netroufá? Ani pak není nic ztraceno. Protože každý může mít i svého vlastního bodyguarda. Pochopitelně žádného Kevina Costnera jako Rachel Marronová ve známém filmu, jenom daleko menšího, ale přesto hodně silného.
Každý z nás si totiž může pořídit paralyzér. Onu nenápadnou maličkost, která se tak jednoduše ovládá a která zároveň dokáže zlotřilci pěkně znepříjemnit situaci. Vypadá jako mobil nebo baterka, ale věru jen vypadá. A ten dospělák, jenž si paralyzér pořídí a nosí klidně v kabelce nebo i po kapsách, rozhodně neprohloupí. Protože tím v těžké chvíli útočníka zpacifikuje a má možnost prchnout a dovolat se pomoci.
A pak je v našich ulicích alespoň minimálně o jednu pochybnou existenci méně. O což se může zasloužit klidně každý, ale úplně každý z nás.
Protože měl ten Svatopluk Čech ve své básni pravdu. „Sláb jenom ten, kdo ztratil v sebe víru.“

Author Avatar
by pi4.cz